Don´t worry... - 1. kapitola

24. října 2012 v 13:18 | Nee |  Povídky
Tak jsem se konečně uchýlila k tomu něco sepsat. Přiznávám se, že je to hrozný, protože jsem asi tři (či více) měsíce nic kromě blogu nepsala, takže je to znát.
Jsem zvědavá na vaše názory. ;)



Bylo obyčejné páteční ráno a já se chystala jako každý den do školy. Zrovna jsem se oblékala, ale zjistila jsem, že tričko, co jsem si vybrala, má na sobě skvrnu neznámého původu a značné velikosti, takže jsem si vybrala jiné. Šla jsem do koupelny se nalíčit, jenže…

Někdo klepal, ale má matka byla rychlejší. Celý rozměrný, dvoupatrový domek jsme obývaly jen my dvě. Otec zemřel na mozkovou mrtvici před osmi lety, takže si na něho už moc nevzpomínám. Maminka ho ale moc milovala, a nebýt mě a mé starší sestry - jak sama říkávala, když se dostalo na toto téma - zřejmě by ho následovala. Aby se zbavila dotěrných vzpomínek, rozhodla se koupit tento dům v celkem klidné čtvrti a přestěhovat se sem.

Dříve tu s námi bydlela i Samantha, moje starší sestra. Ta ale dospěla, a když dostudovala, odstěhovala se někam do pronájmu, neboť s matkou jeden čas neměly zrovna dobré vztahy. Já ji ale mám pořád moc ráda, protože mi dokáže rozumět jako nikdo jiný. Sem tam nás přijede navštívit, ale už to není jako dřív. Když jsem byla malá, hlídala mě a velmi se mi věnovala, což mě dost ovlivnilo. Matka říká, že občas se chovám úplně stejně.

"Dobrý den, paní Phelpsová…" Bože, to ne! Ne, to ne!

"Ahoj, Bene, pojď dál," odvětila moje mamka a pustila ho dovnitř. Dveře se zabouchly. No výborně, to mi ještě scházelo. Ben byl můj… kluk, ale co se týče našeho vztahu, je to docela složité. No fajn, vlastně je to jednoduché jako facka. Ben je hezký a chytrý kluk, ale když někdo rozdával informace, jak se chovat k holkám, tak tam nejspíš nebyl. Prvně se jeví jako ten nejhezčí a nejdokonalejší, ale to je jenom iluze všech holek, co po něm vždy tak lačně koukají a mě vraždí pohledem. S holkami to naprosto neumí.

"Nevíte, jestli Alex už šla?" zeptal se mile a zřejmě se přesunuli do obýváku, protože už jsem je tak zřetelně neslyšela.

"Určitě ne. Bude moc ráda, že ji doprovodíš do školy." Jo, mami, to určitě. Copak mu nemohla říct, že už jsem šla? Teď budu celou cestu do školy poslouchat jeho nudný kecy a dělat všechno proto, aby se naše obličeje nepřiblížily na víc, než na půl metru.

"A Bene, tykej mi, prosím. Pro tebe jsem Sarah, jasné?" přikázala a zasmála se.

No jo, mamka - je děsně nadšená z Bena, jakožto kluka, který konečně stojí za to. Prý je hezký, slušný a chytrý, ovšem jestli se líbí mně, tak to už ji nezajímá. Pravda, že dřív byl jiný, dřív mi připadal doopravdy dokonalý, úžasný a byla jsem pyšná, že ho mám já, a ne nějaká z toho zástupu holek, co po něm pasou. Okouzloval mě, a popravdě mě asi sbalil na svůj roztomilý kukuč, upřímné oči a svaly. Holt zase jednou hormony zastínily mozek.

Rychle jsem pudřenkou přejela po tvářích, řasenkou natočila a prodloužila řasy a lesk nanesla na rty. Toť mé malování pro dnešek. Čas mě tlačil, a navíc cesta s Benem zabere vždy dvojnásobek času, co normálně. Popadla jsem tašku a bundu a pádila si to dolů. Seděl na pohovce a koukal a ranní zprávy.

Odhodlala jsem se ho pozdravit jako první. "Ahoj."

Otočil se na mě, usmál se a předvedl tak svou bělostnou řadu špičkově rovných zubů. "Ahoj. Čekám tu na tebe."

No neříkej! "Jo, už jdu, jen jsem trošku zaspala," zamručela jsem a zastrčila neposlušný pramen hnědých vlasů za ucho. Došla jsem do kuchyně, kde mamka něco kuchtila, a hodila si do tašky svačinu. Přitom jsem koukla z okna, abych zhodnotila počasí. Slunečno, ale foukal vítr.

"Dneska se zdržím déle v práci, máme nějaký složitý případ, takže na mě nečekej. Nemáte dnes s Benem něco v plánu?" otázala se.

"Ne, to teda nemáme," vyprskla jsem okamžitě, možná až moc ostře. "Ale možná půjdu někam s Lauren, potřebovala bych se podívat po novém kabátu."

Lauren byla moje nejlepší kamarádka, ale zároveň jedna z obdivovatelek Bena, i když to nikdy nechtěla přiznat - to byl také důvod mnoha našich hádek. Já jsem to věděla. Věděla jsem, jak se na něho kouká, jak koktá, když se s ním dá do řeči… a taky, že jí náš vztah ubližuje.
A proto to byl další důvod, proč se s Benem rozejít. Na druhou stranu jsem mu nechtěla ublížit, i když se často choval úplně nemožně, nemyslel nic špatně. Chodíme spolu už půl roku. Někdy jsem měla výčitky, že on je do mě tak zamilovaný, zatímco já už to akorát předstírám a zabírám ho tak jiným. Není to fér.

Její světle zelené oči si mě zvědavě změřily a červené rty zamrzly do úzké linky. Lauren moc v oblibě neměla, protože říkala, že mě akorát táhne ke dnu. Jenže to nebyla pravda, protože Lauren byla ta nejslušnější a nejhodnější holka v celém okolí.
"Tak dobře," broukla nakonec a vrátila se ke své práci. Rozloučily jsme se, protože Ben mě už hnal.

"Jak ses vyspala?" Ano, náš nudný rozhovor opět na místě.

"Dobře."

"Sluší ti to."

"Děkuju." Bože, tak už můžeme jít, ne?

Přistoupil ke mně, chytil mě za pas a dal mi pusu. Hrklo ve mně, protože jsem to nečekala. Už dávno v mém podbřišku nelétali motýlci a vzrušením mi srdce nebilo jako o závod. Tohle byl jen stereotyp.
Místo toho jsem si povzdychla a odtáhla se. Nebyl mi nechutný, ani odpuzující, jen… jsem toužila po něčem víc. Po něčem novém. Po někom, kdo by ve mně i po půl roce to vzrušení vzbuzoval.
No, asi jsem nebyla na dlouhé moc dlouhé vztahy, protože tohle byl jeden z nejdelších.
Většinou to byly jen románky, jejichž doba trvání se odhadovala na měsíc až dva. A za tu dobu jsem stihla zjistit, že vlastně každý kluk je stejně primitivní a má stejné jádro jako všichni ostatní.
Normální kluci - to byl druh ohrožený, v našem městě zřejmě vyhubený…

Achjo.


***

Tak co, líbilo? xD A teď je to takový nudný, ale slibuju, že se to ještě rozjede. ;)



 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 K.J. K.J. | 24. října 2012 v 14:00 | Reagovat

Jo líbí a moc :-) Těším se na druhou kapitolu :-) moc , moc , moc ! :-)

2 Ververka Ververka | 24. října 2012 v 15:12 | Reagovat

Jé, to se mi líbí. ♥ Ze cviku jsi rozhodně  nevyšla - pořád to je stejně dokonalé. :) Krásně popsané myšlenky, pocity... Všechno! ♥ Těším se, až se o hlavní hrdince dozvíme něco víc. :-)
Pěkně piš, piš, piš - já se totiž těším! :D
Btw, Beník je zvláštní. :D :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama