Divný...

12. října 2012 v 18:48 | Nee |  Co se mi honí hlavou...
Kdo by měl zájem, může si tohle přečíst, ale jinak nedoporučuju.
Prostě další bezduchý článek obsahující pesimistický kecy mojí hlavy...
Možná to bude dlouhý, možná extra dlouhý. Nebo taky krátký.


Popravdě, psaní perexu mi trošku rozptýlilo myšlenky na jiné strany, ale nepochybuju, že se vrátí.
Je mi tak... divně. :D
Není to jako deprese, spíš... je to prostě nějaký divný. Radši bych byla za tu depku. :P

No, tak možná doufám, že si tohle někdo přečte a nějak mě z toho vytáhne, jenže to se asi nestane.
Ne že bych ztrácela naději (hmmm... :D), jen prostě... mám pochybnosti.
No. Asi je zbytečný tu psát, jak se zase cítím jako kůl v plotě, páč to je pořád stejný.
Asi se potřebuju jen vypsat. No neřešte mě. :-x

Ani nevím, kdy tohle zase začlo. Ani nevím, za jakého důvodu, jen je to divný. Na hlavu.
* Teď koukám na hodiny a zjišťuju, že "můj" online psycholog už má zavřeno. xD *
Nechci tady o tom psát, ale asi musím. Radši bych si založila nový, jiný blog, kam bych dávala tyto příspěvky. Zapřemýšlím nad tím. :P
Takže... odkdy jsem se začla řezat a dělat ty podobný hovadiny? Já to nechápu. Je to boj.
Ne, neřežu se nějak hluboko a hodně, jenom... vím, kam tohle zase spěje.
Je to divný.
Skoro každý večer - asi jsem zešílela. Prostě jdu a udělám to. Nejhorší na tom je, že jsem zjistila, že... mi to přináší jakousi divnou radost?? Že se mi to líbí?! Já ale nechci.
Když jsem to dělala dřív, bylo to ze zoufalosti. Takové té opravdu hodně veliké zoufalosti - ale to bylo.
A teď? Já nevím, prostě nevím...
Pomáhá to, ale vím, že to nechci. Já to prostě nechci dělat!
Ale i když si to zakážu, tak to prostě udělám.
Přes den se směju, všechno je oká, dokonce fakt super, ale pak? Hrkne mi v hlavě a všechno je zase šílený a hrozný.

Nejhorší na tom? Asi to, že si toho začaly všímat holky za třídy. Jsou všímavé, to mě děsí, protože na to nejsem tak docela zvyklá.
Moje výmluva? Poškrábala mě kočka.
No to je úžasný.
Já nevím, co mám dělat.

Jako kdybych bojovala sama se sebou.

***

Nemám náladu něco dělat. Chce se mi jen brečet a ležet. Naprosto nevím, co mám dělat.
Jo, bylo by fajn, kdyby teď někdo přišel a vytáhl mě ven, ale... no nic radši.
Ani na ten blbej hokej (kterej byl ještě před půl hodinou úžasnej a těšila jsem se na něj) v neděli se mi nechce. Achjo.
No, asi Kačce napíšu smsku, že jsem nachcípaná nebo něco podobnýho. Jo, místo toho budu doma ležet a čučet do stropu. -_-

Nebo se vrhnu na úkoly. Jo, moje oblíbená činnost. :/
A že jich nemám zrovna málo.
Jenže co budu dělat, až dodělám úkoly?? Nevím. :(
Ne jednu stranu je mi docela hrozně, že takhle trávím večery. Dřív to bylo jiný. Nemyslím tím dřív, než jsem nastoupila na gympl, myslím to tak nějak obecně.
Nikdy jsem se nemusela tak nutit zadržovat pláč, protože vím, že mi nedělá problém se na místě rozbrečet.
Asi jsem jenom šíleně lítostivá.

Hlavně zase nesmím mít moje debilní myšlenky co se tamtoho týče.
Vážně teď šíleně bojuju. Asi se vším. No nejvíc sama se sebou.
Teď chci být na chvíli sama. Nepomáhá slyšet, že někdo při vás stojí a takový ty řeči.
Asi si udělám ty úkoly, budu se učit, uklidím si pokoj, dočtu knížku... a tak dále.

Kdo tohle čte - předopokládám, že nikdo, protože návštěvnost tohohle blogu fakt jde ke dnu. No spíš jsou lidi líní komentovat. :/ Ale co už. Je mi to jedno.

Nee.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LuCa.. | affs :-* LuCa.. | affs :-* | Web | 12. října 2012 v 19:48 | Reagovat

taky jsem měla kamarádku co se řezala, a vůbec se mi tohle nelíbí, i když tě skoro neznám si moje SB a nechci aby sis ubližovala, prostě mi to přijde jako tvůj nadpis "divný". Vážně nedělej to! akorát se pak nebudeš mít ráda a bude to špatný, stejně na to jednou někdo přijde, nebo to někomu řekneš a ten ti pomůže. Ale místo toho aby ses každý večer řezala, dělej něco užitečnýho, běž ven se svýma kamaráda (a neříkej že jsi nemocná), najdi si nějakou kreativní činnost (já jsem se naučila dělak košíky z papíru :) ) nebo tancuj, maluj... cokoliv, hlavně ne tamto :)

2 VERRRRRRR VERRRRRRR | 13. října 2012 v 13:41 | Reagovat

Tak nejprv se omlouvám, že jsem tu dlouho nebyla. [:tired:]
A teď k článku - já přesně vím, co myslíš.
Nevím proč, ale někdy, když jsem doma sama, mě chytne amok, vezmu nůž a jdu se řezat. Krev všude a já se na ni usmívám. Netuším proč, ale šíleně mě fascinuje, jak ten "kečup" vytváří cestičky po celým mým zápěstí, pak to kápne na zem, krev teče dál, říznu se podruhý... Brr, teď z toho mám husinu, vlastně ji mám i hned potom, co kapesníkem utřu poslední kapičky na zemi, ale v tu chvíli, co mám v ruce nůž, si nemůžu pomoc. :x Nějaká úchylka toto. :x Takže ti rozumím, čímž ovšem neříkám, že je to normální, nebo správný - ne, není, ale aspoň víš, že v tom nejsi sama. Pokusíme se z toho nějak navzájem vysekat. :-D A ze stesku se řežu taky. No, teda, už moc ne, ale... :x Kdysi jsem to dělala. Teď se podívám na ruce... jizva vedle jizvy, twl. :o No, což, už s tím nic neudělám.
A tzv. záchvaty lítosti jsou, bych řekla, normální. Já tím trpím taky. Mám se fajn, je mi skvěle, jsem zdravej duch ve ztrhaným ( :D ) těle, ale v noci pod peřinou brečím, že je všechno na prd, že jsem já na prd, všechno stojí za prd a i prd už není pořádnej prd. 8-O Prostě na prd vše je a mě to docvakává, protože moc nad tím, že je to na prd, přemýšlím. Kdybych nad starostmi nepřemýšlela, nebrečím, nečumím do blba, jsem zkrátka v pohodě. Tak nad tím nebudeme přemýšlet, ju? 8-) Tak, dobře. ;-)Nejlíp se maj prostě lidi, co maj vše v píči. :-?
Takže diagnóza zní: asi tě něco trápí, tak se nesnaž přijít na to, co to je, ale přemýšlej nad tím, co je fajn. :-| Ono ti pak nebude do breku "věci se musí brát s nadhledem, nebo by byl svět černobílý, respekt. černý".

3 Miss.eL Miss.eL | Web | 14. října 2012 v 13:44 | Reagovat

Ahoj jsem zpátky! Nemám pozastaveno a jsem ready! :D:) Vidim že jsem ještě v seznamu tak to beru tak že jsme stále affs (?) .))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama