10. 9. 2012

10. září 2012 v 20:00 | Nee |  Deníček


Už nechci svůj blog zanedbávat... :( Baví mě psát články, ale vůbec nemám čas.
Ale slibuju - kdykoliv budu mít chvilku, tak jdu sem. Ne jinam. ;)
Popis dne v CČ.

Ahojte, takže...
první týden školy máme každý za sebou, dnes začíná druhý.
Můj první týden školy byl...
zajímavý. Svým způsobem příšerný, svým způsobem i dobrý, ale hlavně nový.

Moje nová škola je...
Strašně těžká a vyčerpávající, ale na druhou stranu i v něčem dobrá. Strašně se mi zalíbila jejich (teď už i moje xD) němčina, angličtina a chemie. Hlavně máme super učitele, takže to docela vyšlo. :)
Ty jazyky berou formou konverzace, pořád si povídáme, ale i si občas něco napíšeme. To na základe nešlo - jen tak si povídat a konverzovat jako skupina. Protože teď je to na úplně jiné úrovni. Z nějakých 150 dětí vybrali nás třicet jedna, takže... prostě jen ty nejepší (což mě pořád přivádí k tomu, jak nechápu, že jsem se tam dostala xD Jsem dutá.) :D

A mí nový spolužáci jsou...
někteří v pohodě, fajn a normální teenageři,
někteří uzavření a spíše samotáři,
někteří "geniusové" a sebestřední
a někteří šíleně namyšlení.

Prostě hrozně moc skupin lidí.
Já se bavím asi... se sedmi holkami a se dvěma kluky. Jsou fajn.
No, moc se ale neznáme. Přece jenom jsme spolu jen týden. :D


Jinak, teď se mám totálně mizerně. :( Nejradši bych běžela k lékárničce a napcala do sebe všechno, co tam najdu.
Nevím... asi zase depka, no.
Každopádně... zase mám takovej pocit, že jsem ve všem úplně sama. Že všichni lžou, lhali a lhát budou. Že ty slova, co byla pravda ještě před necelým měsícem, dnes už je pouhý výmysl (asi mé bujné fantazie). Prostě mizerný, hrozný a totálně vychcaný.
Musí člověk pořád jen ztrácet? A být klamán? Copak to musí být skvělé vždy jen na chviličku? Nebo dokonce vůbec? :(
Já nevím, prostě toho mám plné zuby...

Když vám někdo přirostke k srdci a počítáte ho mezi své nejbližší přátele - jeden čas i dokonce nejlepší, musí vás pak zklamat? Že na vás zapomene? Nebo to jenom dělá?! A proč kurva?
Promiňte sprosté výrazy, jsem fakt naštvaná...
Nic nevyšlo. Zase a opět.


Ale abych mluvila více k věci...
Moje - teď už ani nevím, jestli to slovo můžu vůbec říct - "kamarádka" přijede. Nebo spíš přijede i nepřijede.
Jo, přijede, ale ne ke mně - což by mi ani tak nevadilo.
Ale má to ode mě dvacet, třicet minut. To se nemůže ani zastavit? Já to prostě nechápu.
A když jsem se jí zeptala, jestli hodlá aspoň jít ven, tak víte, co mi na to odpověděla? :( "Nemám čas."
No dobrý, ne, ty vole? Chjo... :´(
Ale to není všechno, ono to mělo i dost hnusný porkačování.
Nakonec se madam ani nezastaví, ale k tomu všemu UŽ NEJSME KAMARÁDKY A NECHÁPE, CO SE SE MNOU STALO.
Nechápu to. Co jsem jako udělala?
Člověk si řekne, že je to třeba v návalu vzteku, ale ne, není. Ona se nikdy neomluví. :( A po tom, co mi všechno napsala, tak o tu omluvu ani nestojím...


FUCK!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 petronila petronila | Web | 10. září 2012 v 20:35 | Reagovat

já bych ji neřešila nemá cenu ztrácet čas řešením lidi který za to vlastně vůbec nestojej ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama